Z Historie

Je to již mnoho let, kdy vítkovičtí kovodělníci přišli s myšlenkou, aby i tato část města měla svou hudební školu, v níž by se děti esteticky vzdělávaly. U zrodu školy stál ostravský sbormistr, známá osobnost F. M. Hradil, žák Leoše Janáčka. Škola byla otevřena v září roku 1921. Jistě, že začátky nebyly jednoduché. V najatých místnostech zde zprvu vyučovalo pouze pět učitelů, ale škola se vymaňovala ze svých „ novorozeneckých potíží “ a postupně se stávala ve městě pojmem. Navíc nesla v sobě specifikum. Žila svým životem v blízkosti těžkých průmyslových aglomerací a Svaz kovodělníků na ni byl hrdý.

Ale teprve osobnosti vtiskly této hudební škole pečeť originality a dávaly jí svou tvář. Především to byl Jan Pešat, pedagog z hudební školy Záboj ve Slezské Ostravě, znamenitý houslista a dirigent Orchestrálního sdružení ve Vítkovicích. Působil zde přes tři desítky let až do roku 1959.

Svá pracoviště neměla škola pouze ve Vítkovicích, ale postupem času také v Hrabůvce, Hrabové, Zábřehu, dokonce i ve Vratimově, Staré Bělé a Brušperku. Z některých poboček postupem času vznikly samostatné školy.

Jak už to v dějinách bývá - školské dějiny nevyjímaje - i toto zařízení prošlo v průběhu své existence mnohými reorganizacemi i změnami názvů. Dnešní budova školy byla postavena v roce 1935, kdy po jednání s manželkou Leoše Janáčka nese jméno našeho hudebního génia. Jsou stovky, ba tisíce žáků, kteří se vzdělávali v hudebním, literárně dramatickém, výtvarném i tanečním oboru. V letech 1937 – 1953 zařízení sloužilo současně jako odborné učiliště s pedagogickým oddělením pro přípravu učitelů hudby, které poskytovalo střední vzdělání a dalo podnět pro vznik ostravské konzervatoře.

Jmenujme alespoň některé z absolventů, kteří působili nebo působí v hudebním životě u nás – J. Ceremuga, Z. Diváková, J. Karásek, J. Mazurek, M. Němec, J. Štebel, V. Zezulková, O. Vaculík, M. Masier, J. Šindel a mnoho dalších.